Pražský Honza a Pokratický Venca - pokračování

1209 1 f1128Zatím, co Karáskova banda skončila po loupeži v Leutersdorfu v srpnu 1800 ve vězení, cvrnkal si kuličky v Litoměřicích další nadějný adept lupičského řemesla. Narodil se 20. srpna 1796 v Litoměřicích ve smíšeném česko-německém manželství Václava a Kateřiny Babinských. Známý později jako obávaný lupič a loupežnická legenda, Václav Babinský, to byl on.

Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do Pokratic. Od šesti do dvanácti let chodil Václav do školy, takže dovedl číst i psát. Navíc mluvil česky i německy, jak bývalo zvykem ve smíšeném manželství. Měl dva mladší bratry, Antonína a Vincence. Do dvaceti let pracoval s otcem jako nádeník v zemědělství a zahradnictví na litoměřickém panství. V roce 1816 nastoupil vojenskou službu u Wellingtonova pluku v Praze. Vojenský dril a kázeň se mu vůbec nezamlouvaly a tak dokázal předstírat duševní chorobu a šílenství celých osm let! Po propuštění z psychiatrického oddělení garnisony v roce 1824 byl umístěn v invalidovně v Karlíně. Odtud uprchl – směr Pokratice.

Václav Babinský se už nikdy nedokázal zapojit do žádné práce. Jednak se mu nechtělo a práce ani nebyla. Potloukal se a přátelil s tuláky a pochybnými živly, užíval svobody. Z něčeho ale žít musel a tak mu tulácké prostředí dalo první školu zločinu. Z počátku krádeže, později i s násilím, ho přivedly posléze do obávané Fichtelschenkerovy bandy. Prvně byl vyšetřován pro krádeže již v roce 1825 v Litoměřicích. Nic nepřiznat se stalo jeho zásadou číslo jedna a byl zproštěn viny. Nastoupenou cestu zloděje a násilníka už neopustil, odešel z původní bandy a stal se „mazákem“. Zakládal loupežné akce sám, obvykle s „nováčky“ z blízkého místa loupeže. Ti byli brzo pochytáni, aniž by věděli, kdo akci vedl. A tak Babinský alias Pokratický Venca, křižoval sever Čech a bál se jen – Špilberku. Od února 1828 do konce roku 1829 byl ve vazbě v Litoměřicích za krádeže, které měl spáchat ještě v původní bandě. Nic mu nebylo prokázáno, zato se tam seznámil s dvojicí, která mu padla do oka. Byli to Alois Hoffmann a jeho sestra Apolena, oba z Krásné Lípy (Schönlinde). A jsme téměř doma!

1209 3 f0b49Ochotně se za nimi přesunul do Šluknovského výběžku, zvláště, když se o 6 let mladší Apolena, zvaná Lény (něm. Appi), stala jeho milenkou. Brzy našel i tip na výnosnou akci, zřejmě za pomoci Hoffmannových. Starý mlynář na výměnku Anton Heine z Mikulášovic měl mít na stará kolena dost našetřeno. To Pokratického Vencu silně inspirovalo. Zvládl sehnat asi pět lumpů z blízkého okolí Mikulášovic snadno. A tak v noci z 23. na 24. března 1830 udeřili. Bouchali na okna stavení, až přišla hospodyně s lucernou otevřít. Tu hned srazili, svázali a hodili na ni peřinu. Nebohý mlynář neměl šanci a pod pohrůžkou zabití jim vydal skříňku s penězi. K tomu přibrali dvě bambitky, zavěšené na zdi a opouštěli dům. Byl nejvyšší čas, svázané se podařilo uvolnit a začala tropit povyk u domu. Lapkové rychle zmizeli, rozdělili lup. Ale Babinský s Ungermannem, starým kamarádem, měli již předem připravený plán. Rychle šli do Lipové, kde měli u koňaře Kadnera objednán povoz do České Lípy. Tak v 6 hodin ráno už byli s kočím Hennigem na cestě pryč, co nejdále od místa činu!

Samozřejmě, že místní brzo pochytali, ale i Babinský měl smůlu. U Kadnera sloužil čeledín Müller. Ten Babinského poznal, sloužil s ním na vojně. Vyšetřovatelé měli potom jasno, ale kde byl Babinského konec? Na základě svědectví byl na něj 17. srpna 1830 vydán zatykač. Nutno podotknout, že i když starému Heinemu po vydání peněz neublížili, z té události dostal ještě ten den ráno infarkt a zemřel. Následovala řada dalších loupeží ze stále asistence Aloise a Lény Hoffmanových. Třikrát byl Babinský zatčen a uvězněn, ale vždy zakrátko dokázal utéci. V říjnu 1831 si opatřil falešný pas v okolí Mšena na jméno Josef Schmidt. Při svém posledním zatčení v květnu 1833 ve vězení v Praze poznal chápavou ženu, Eleonoru Gampeovou z Chřibské. Slíbil ji manželství a zatím, co ji 17. května propustili, on o deset dnů později utekl. Stopa vede znovu na sever na Šluknovsko. Smyčka kolem něj se stáhla na tolik, že zmizet někam daleko bylo jediné řešení. K tomu byly ale potřeba peníze. Náhoda mu přihrála 4. července 1833 v Krásné Lípě ideální příležitost. Pláteník z Hirschfelde v Sasku, Johann Blomberg, měl u sebe dost peněz, které utržil za kartoun (látka) ve Varnsdorfu. Babinský se s ním seznámil pod přezdívkou Sef, popili pár džbánků piva. Ačkoliv už bylo navečer k deváté hodině, zřejmě pod záminkou levného noclehu vylákal pláteníka k další cestě. Jeho poslední.

V lese mezi Lískou (Hasel) a Horní Kamenicí ho ubodal a okradl o peníze i kartoun. Teď už šlo skutečně o ten Špilberk a tak si u Děčína opět pořídil 14.11. 1833 nový falešný pas na jméno Anton Müller a koncem roku zmizel v Ruském Polsku. Zle se však přepočítal. Jako podezřelá osoba byl zajištěn a uvězněn. Byla zjištěna jeho pravá totožnost a v roce 1835 byl vydán do Čech. Opona padá, teď už jen soud a rozsudek. Po pěti letech projednávání a dokazování zazněl 1. 12. 1840 v Praze ortel – dvacet let těžkého žaláře. Obávaný Špilberk je na dosah a tam také v květnu 1841 Babinský nastupuje. Jako jeden z mála si „odkroutil“ dvacet let žaláře v relativně dobré duševní i fyzické formě. Dne 22. 5. 1861 vypršel jeho trest a Babinský se vrací do Prahy. Působil pak jako zahradník u milosrdných sester v Řepích. Tam se nakonec dožil téměř 83. let a umírá 1. 8. 1879.

hrob Václava Babinského na hřbitově v ŘepíchAž uslyšíte někdy u táboráku písničku “...vězňové se tetelí, ve dne v noci v posteli, mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej... “ pak vězte, že Babinský v Mexiku nikdy  nebyl. Zato na toulkách po Šluknovském výběžkuv Georgswalde – Jiříkově určitě ano...

Použita literatura

  • Pověsti - Jaroslav Melichar. Příloha Vlastivědy Šluknovského výběžku.
  • Václav Babinský, loupežník a legenda – Adam Votruba , vyd. LIBRI 2009

Josef Nedomlel, člen letopisecké komise